Žízeň
Číhá na vzdálení a pak se sápe,
touhou mě vysává, prý že mě chápe…
Páchnoucí hladinou k pití mě láká,
nemyslet na jinou, kde se prý flákám?
Žízeň se utkává s touhou po břečce,
žíznění po Bohu dá na frak léčce!
Páchnoucí bažina – co jen z ní trčí?
Zavoní Bůh – a smrad mlčí…
Často se vzdaluju čistému splavu,
v páchnoucí bažině myju si hlavu,
zkažené nápoje oklamán piju,
čím dál víc žíznivý z vlastních sil žiju!
Tu žízeň nezhasí na ústech slzy,
páchnoucí přicházím, moc mě to mrzí!
Obejmeš, očistíš, uhasíš žízeň,
čím jsem si zasloužil Tvou, Bože, přízeň?
Tvá blízkost hasí mou žízeň po Tobě,
po lásce, po štěstí, blízké osobě…
Jenom Ty vyléváš do srdce nebe,
opravdu šťastný jsem, když věřím v Tebe!