Želízka
Bylo únorové počasí,
sníh a zima teplo uhasí…
Stál jsem před obchodem jménem Plus,
čekal jsem na autobus.
Busík přijel a já nastoupil,
k dvojsedačce jsem pak přistoupil,
seděla tam slečna, to se ví!
Já se ptal, zda smím si sednout k ní.
Na můj dotaz usmála se kladně,
tvářila se mile a ne chladně.
Sedl jsem si a pomalu tál…
Hádejte, co bylo dál?
Byla asi trochu nesmělá,
jako by se bavit nechtěla.
„Kampak jedeš, taky do Nýrska?“
zeptal jsem se a spadla želízka!
Želízka stydlivá
byla pryč a my dva
poprvé mluvili spolu.
Želízka stydlivá
rozbije odvaha.
Napětí potom jde dolu…