Na kordy
Zpívám píseň živou, zpívám, hraju, měním akordy.
Jak se tak na sebe dívám, jsem se sebou na kordy.
Když na „prknech slávy“ stojím,
pýcha si v mém nitru říká:
„Tý jo, lidi, já to umim!“
Pokoře se špatně dýchá…
Holky po mě pokukávaj´, copak asi na mě vidí?
Z dálky na mě volaj, mávaj…
Jsem snad někdo jiný z lidí?
Ref.: K čemu je mi lidská sláva?
Pomíjivý jsem jak tráva.
K čemu je mi sláva lidská?
Z lidské slávy pýcha tryská!
Nechci hrát jen pro svou slávu,
nejde tady vůbec o mě.
Vždyť tu skvělou hudby šťávu
Ježíš Kristus vložil do mě.
Jemu všechna sláva patří,
jen pro Něj chci tady hrát.
Už vím, že nic není lepší,
než být s Ním a chválu vzdát.
Nebýt Jeho velké lásky,
asi bych už pýchou spad´.
Nechci už mu dělat vrásky,
s vděčností chci vždycky hrát!
Ref.