Do srdce mi skoč
Hlavou mi teď vrtá, proč se tolik šprtám
a zapomínám na vůni nebe...
Škola, to je výzva, ale jakej to má význam
myslet jen sám na sebe?
Od samýho rána koukám jako vrána do učebnic.
Že mě to fakt baví... Ale termín praví: Blížím se víc!
Termín mé zkoušky plnými doušky šílí...
Po spánku touha není už pouhá, sílí...
Do srdce mi skoč mezi mé starosti
a pověz mi, proč dělám ty blbosti
- že podle ajťáckého vzoru
furt čučím do monitoru
- že podle sobeckého vzoru
já, jen já na obzoru
a zapomínám na vůni nebe:
na lidi kolem sebe,
na Tebe...
Proč?