Být či nebýt?
Okouzlen šel jsem ulicí,
měl jsem ji pořád v palici,
myšlenky o ní hlavou se honí,
rozum snad zůstal stát?
Kdo to však tuší, že srdce mi buší?
Sladký pták v duši, červené uši…
Jsem já vůbec ještě zdravý,
když mám tyhle zvláštní stavy?
„Tolik krásy v jednom těle!
To máme být jen přátelé?“
Ve mně se to všechno pere,
rozum, srdce- nepřátelé!
Rozum praví: „Dávej bacha,
znáš jen její vzhled.“
Srdce praví: „Rozum tlachá,
touhou svou se veď.“
Být či nebýt – toť otázka…
Být či nebýt s ní?
Kdo mi poví, co je láska
a co sobectví?