Budík
Nožky dvoje, hlavu jednu, dvoje ručičky,
v prosinci i v lednu tiká budík babičky.
V rytmu tik ťak budík tiká,
začínám si na to zvykat,
včera, dneska a i zítra
zas, potvora, bude hýkat!
Crrr, crrr, skáče po stole,
Crrr, crrr, chce ránu do kebule.
Tahle šílenost se opakuje včera, dnes, zítra,
budík vážně potřebuje návštěvu psychýka.
Asi z toho zcvoknu, brečím,
jak tem budík pořád ječí,
na kolenou teď klečím
a ptám se: Kdo je blázen větší?
Crrr, crrr, v nitru mi zvoní,
Crrr, crrr, jak budík je mý svědomí.
Ať se snažím, jak se snažím,
on nejde umlčet,
kdy se to všechno spraví?
Kdy přestane ječet?
Ve mně se to všechno vaří,
budík září s černou tváří,
snad oprava se zdaří,
když dám ho Hodináři.