Billboardy
Byl jednou jeden človíček, jmenoval se Toníček.
Chodil po modré planetě a užíval si na světě.
Cítil se šťastný, měl vilu a fáro,
letadlo vlastní a zelený háro.
A jednou ráno, za bílého svítání,
nastartoval fáro a jel cestou hledání.
Široká dálnice svádí lámat rekordy.
Cestou čerpací stanice a různé billboardy.
„Všichni jsme prevíti, černí jak vrána.
Od desíti k devíti to jde s náma!“
Co to je za blbost na billboard psanou?
Vždyť já mám všeho dost, hojnost samou!
„Do záhuby cesta široká, znáš už smysl života?“
A co je tohle zase? No jasně, že znám!
Žiju si jak prase, nádherně se mám!
„Užírá tě prázdnota? Zpátečku tam hoď.
Chceš najít smysl života? Tak za Ježíšem pojď.
Rozhodni se teď, vždyť čelíš hrozbě,
že příště už může být pozdě…“
Dále jede autíčkem, však stala se nehoda.
Loučíme se s Toníčkem, už čichá k růžím zespoda…